Polévky
Polévky hrály vždy v ruské kuchyni velmi důležitou roli. Tradiční ruské polévky jako šči, boršč, rassolnik, solianka či okroška byly od 18 do 20 stoleti doplněny i o evropske a středoasijské druhy hnědých polévek, čirých polévek, omáček a mnohých jiných.
Ruské polévky můžeme rozdělit do sedmi skupin:
- studené polévky založené na kvasu (např. okroška), lehké polévky a omáčky založené na vodě a zelenině
- nudlové polévky s masem, houbamia mlékem
- polévky založené na zelí (např. šči)
- husté polévky založené na mase a sladkokyselém základu (např. rassolnik či soljanka)
- rybí polévky
- polévky založené na obilí a zelenině
Nápoje
Téměř všechny ruské nápoje jsou původní a nevyskytují se v žádných jiných národních kuchyních. Jsou to například kvas, mědok, mors, ztužené mléko s rozinkami či vařená zelná šťáva. Mnoho z nich se však již dlouho nepijí.
Nejstarším nápojem je bezesporu mědok; toto slovo je vlastně ruskou zdrobnělinou pro slovo „med". Neměl by však být zaměňován s něčím, čemu se říká „stavljennyj mjod“ (vařený med, medovina). Mědok se vyrábí z vody, do níž se přidává malé množství medu a chmele, zatímco „stavljennyj mjod“ je silný alkoholický nápoj složený z ovocné šťávy, velkého množství medu a vodky
Mors se vyrábí z ovocné šťávy smíchané v nejrůznějším poměru s vodou; je jemně kvašený.
Zelná šťáva (čerstvá, ale mnohem častěji kysaná, tedy z kysaného zelí) se vaří s malým množstvím cukru. Tento nápoj je velmi nestálý, a tak se vyrábí pouze v malém množství v domácích podmínkách. Kysel(rusove napoj)-otrubovy zkysany kvas
Novověk
Od dob Kateřiny Veliké nechala do Ruska každá vlivná rodina dovážet suroviny i personál z cizích zemí – především z Německa, Rakouska a Francie – aby tak přinesla na svůj stůl ta nejvytříbenější a nejojedinělejší jídla. Mnoho jídel, která jsou dnes na Západě považována za tradiční ruskou kuchyni, tak pocházejí především z francouzsko-ruské kuchyně 18. a 19. století.
Velká územní expanze Ruska od 16. do 18. století přinesla do ruské národní kuchyně ještě více vybroušená jídla a kulinářské postupy. Během tohoto období sem bylo také z ciziny přivezeno máslo, kysaná smetana, dušená masa a ryby, sladké pečivo, saláty a zelená zelenina, čokoláda, zmrzlina a nejrůznější vína a likéry. Alespoň pro městskou šlechtu a feudály to otevřelo cestu k začlenění těchto nových surovin do tradiční ruské kuchyně. Výsledek je neskutečně rozmanitý jak v postupu, tak v koření a kombinacích pokrmů.
Od dob Kateřiny Veliké nechala do Ruska každá vlivná rodina dovážet suroviny i personál z cizích zemí – především z Německa, Rakouska a Francie – aby tak přinesla na svůj stůl ta nejvytříbenější a nejojedinělejší jídla. Mnoho jídel, která jsou dnes na Západě považována za tradiční ruskou kuchyni, tak pocházejí především z francouzsko-ruské kuchyně 18. a 19. století.
(c) wikipedia 2010
